Tvůj odchod

Ve snu Tě potkat,

mít alespoň zdání,

o tom co dělat,

když bolest v žití mi brání.

 

Nebyla jsem připravena,

Tvůj odchod mě zlomil.

Smrtí jsem oslovena,

můj zrak k zemi se sklopil.

Ať dělám co dělám,

mé srdce je prázdné,

s úsměvem na tváři

je to více jak zrádné.

 

Vzpominky na Tebe více či méně bolí,

dal jsi mi v podstatě můj život holý.

 

U Tvé smrtelné postele pouze můj hlas zní,

,,Otevři oči!'' prosím Tě, předtím než odezní.

 

Ty už jsi daleko,

tam, kam já za Tebou nesmím.

Navždy Tě budu milovat, TATI!,

už o Tobě nesním.