na posledním konci nebe
utírá si slunce světlo do rukávů tmavých mraků
než vysají je hvězdy pro přežití noci
v trávě vřeští ticho chladem vyprahlé
smutně zohýbané krky lamp na jejich smutek svítí
do půlnoci pouhé
pak otočí se jako krky výrů
a zahledí se do černoty opravdové
hledat kousek štěstí pro sebe
a my za okny budeme mít sny
jak ještě včera říkali nám otcové o blescích
když nás v ohybech svých rukou
nad propastí drželi
moci také jednou dosáhnout
k jevům nesmrtelným