Černý Orel

Klečím, ruce v klín
Hledím na nebe, přemýšlím
Na modré obloze, letec temný
Obloha tmavne soumrakem
Odbarví hvězdy, až úzko je mi
Už ve stínu stínů i světlý lem
Na černém nebi černější stín
Nese mi minulých přízraky vin

Úcta a bázeň v nás
Padá ku zemi a stoupá zas
Mocnými rozráží křídly mračna
Perutě černé na křídlech
Zornice černá je smrti lačná
Brk svistot tišší nežli vzdech
Černého nářek přízraku hlas
Nocí zní, utíná soumraku čas

Světu ukázán
Toť Černý Orel, noci pán!
On svými objímá křídly lunu
Odráží okem oblohu
Svět halí do svých jen křídel šumu
Tělem svým trhá a tříští mhu
Vyvztyčen jemu černější stán
Jemu soud ve spáry nad světy dán

Jeho uvidět
Mocná ta krása, strašný květ
Snáši se pomalu, níže, jemně
Roztáhne drápy jako duch
A zaboří do kostí matky země
Pod svými křídly třiští vzduch
Mocnými drtí ve spárech svět
Táhne ho do výše a pak pustí zpět

Vzhůru, letí výš
Proud vzduchu v tváři ucítíš
Když země tvá do výšin stoupá tmami
Ze země stínů pravou zem
Rozlišit očima hledíš klamy
Zrcadly blýská obraz ten
Poslední křídel záběry již
Rozžehnán nad světem krvavý kříž

Soudce odsoudil
Nadešel orlův vršný cíl
Rozvírá pařáty orel černý
Vypouští zemi ze spárů
Černý ten služebník Otcův věrný
Ukončí pádem tuhle hru
Světu vstříc světa řítí se díl
Sám sobě oprátkou, odsouzen byl

V troskách života
Jediná smrti jistota
V orlových naději spárech sbírat
Musíme nežli připustit
Konečný kořenů světa vývrat
Co bylo dříve radši stít
Nejvyšším otcem na věčnost zván
V úctě poklekám
Smrti i naděje, životů pán