Rouška noci

vzbudilo mě mlčení noci přes tvář její roušky
když protáhlo se mi bubnujícími bubínky
co snily si
nejtajemnější hudbu posmrtných pohřbů

venku tma omotávala se
kolem svěšených krků lamp
vřeštící svoje světélkující zoufalství
a za nimi vyvstal první oblouček rána

už brzy noc domlčí
aby mi roušku propůjčila

ráno už mě nevyspí
a taky nic neřekne mi
jen mě spraví o tom
co je venku za nemoci

děkuji, noci…