Jasmíny roupy. Sedím u vína,
Když půlnoční se blíží hodina a volno mám.
Kdo by teď myslel na spaní,
Když “zhoubný“ virus městem uhání,
jenž nemám. Tak v úctě ke všem šéfům svým
o práci sním. Však v stavu nouze žádnou nevětřím.
Jen vína mám tu sklenky tři.
Již dávno pust je pytlík od lipa, tak tiše tu čtouc si básně od Li-pa
dlím v cimře své. A zmámená krví z mědvěda, sleduju měsíc, (jenž nevěda, že sledován) tu bloudí tmou.
Ej kytaru mi dejte a s ní flétnu mou.
Naladím D.
Kytaro má, vždyť noc je ještě mláda, složíme píseň s medvědem.
Však vědět jen, jak v tomhle stavu skládat, musela bych být Vševědem.