Jsi...

Jsi jako pro květiny důležitá hlína,
nebezpečný vir, padající mi do klína.

Jsi kniha, z níž se špatně čte,
hudba, co mým tělem snadno hne.

Jsi jedno velké lidské neštěstí,
pro nějž mé srdce zoufale křičí bolestí.

Jsi nůž, jenž nabrousit by zase chtěl,
aby i nadále krutě zabíjel.

Jsi cizí město, stávající se pro mě bludištěm,
herec, žijící pouze jevištěm.

Jsi falešná vášeň, jež odmítá být fér,
ukrutně ledová tříšť, pronikající do mých pér.

Jsi poslední slza v mém oku,
špatná zkušenost loňského roku.

Jsi jen hořkostí nastražená past,
ač do ní padám, cítím slast.

A co jsem vlastně JÁ?
Teď už vím, že jen ubohá loutka, s kterou sis tak směšně hrál,
a pak její tělo..jedním tahem nože ROZPÁRAL!!!