Křik vně praskajícího skla
Křik vně praskajícího skla
nářek dítěte když přestřihli jedinou tmu co miloval
v době kdy dezinfikovaly se totality antitotalitami
jemu se nechtělo ven
protože žádná dezinfekce totální není
když ztichl po skřípění prvních zubů
hrdla prázdných omamných flašek řezaly otcovský dlaně
až dokud žíly netekly pozpátku
a srdce nechtělo osamět
tehdy začala řežba ženy z ženy v muže
hybrida lásky dřevěný ruky a jazyka od špíny podlah
a světě div se zrodila se
nesvoboda ve svobodě
každý sklo domu křiklo bolestí
vždycky tak dlouze jak dlouhý jsou rýhy
v odraze života co se v nich vidí
když prořekly se do nich stíny
Autor Náladový básník, 16.04.2020
Přečteno 245x
Tipy 8
Poslední tipující: vojtěška, Xardas, Amiradi, jenommarie, šerý, Frr
Komentáře (7)
Komentujících (5)
Doporučit
TiskKomentáře
Ale věřím, že i v tom se někde shovávalo štěstí. Jinak to opravdu, opravdu bolí. ;-)
16.04.2020 20:34:01 | jenommarie