ŽIVOT JAKO NEKONEČNO
ŽIVOT JAKO NEKONEČNO
ŽIVOT JAKO NEKONEČNO
žádný život nedořekneš ani nedohraješ až do konce
vždy zůstane něco nesdělitelného za kulisami
co nikdo nikdy nedokáže spatřit
v každém životě se tísní víc otazníků než teček
čtenáři života minou víc bílých míst
než kolik zvládnou zmapovat těch přelouskaných
napsáno je v něm víc než kdo kdy vůbec přečet´
stránky jsou mnohdy pevně slepené
k podstatným vysvětlivkám chybí šifrovací klíč
písmo je nečitelné pouhým zrakem
život je studna bez skruží i beze dna
voda v ní vyvěrá bůhví odkud a prosakuje bůhví kam
je snadné prohlásit o něm „to znám“
stejně jak směšně troufalé či lživé
nelze ho vyčerpat do posledního doušku
není života jenž měl by jen jednu tvář
stěží se jich kdo vůbec dopočítá
když si navzájem a s potměšilou chutí často prohazují roušku
Slezsko, 16.4.2020
Komentáře (16)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk
Každý život má svůj začátek a konec, mezi nimi je jen nepřímá úměra času. Čím víc spěcháme a chceme toho hodně prožít, tím máme méně času na to si uvědomit, co vlastně žijeme. Pěkně napsaná úvaha :-)
17.04.2020 15:08:55 | vlnka
Ano, z pohledu svého počátku a konce má život své ohraničení, uvnitř sebe sama je však nekonečný :-)
18.04.2020 10:35:51 | Amonasr
Život je jednoduchý jen si ho komplikujeme snahou pochopit něco co se nás netýká.
Od narození spějeme k jedinému cíli a to je smrt.
17.04.2020 06:23:51 | petrzal
Když ono se nás toho týká zpravidla mnohem víc, než si dokážeme nebo chceme připustit. Uznávám, že zjednodušený pohled na život může být praktický a řadě lidí i vyhovovat - nač si připouštět k tělu "zbytečné starosti". Nejsem si ale jist, že bych měl takovým lidem skutečně co závidět... ;-)
17.04.2020 12:16:09 | Amonasr
Vím, že nic nevím.
Život je strašně jednoduchý. A současně složitý a komplikovaný.
Což si ale často děláme sami - tak to holt už funguje :-)
Každopádně, na ten hlavní otazník je odpověď 42 ;-)
17.04.2020 00:24:35 | Schíza
Stopařova průvodce po Galaxii jsem ještě nečetl - asi bych to měl někdy napravit ;-)
17.04.2020 12:09:37 | Amonasr
Dílko, Tvého vysokého standardu. Je to takový sumář lidské "pozůstalosti" životních počinů... a rozporuplností. Takto rozdvojený člověk o sebe vlastně pochybuje stále. To už měli jako téma stoikové v starověké Arkádii.
Vůbec nejvíc mě zaujala předposlední sloka*
17.04.2020 00:08:50 | šerý
Díky za srozumění, šerý :-) Jak už jsem psal u předchozího textu, čtu právě knihu, v níž je pro mě nesmírně zajímavě a do nečekané hloubky zobrazena lidská psychika, kdy vypravěč u sebe i přes pokročilý věk a životní moudrost objevuje pod zorným úhlem složitých životních situací nesmírně otevřeně různá nečekaná zákoutí a proměnlivé vzorce uvažování i chování. Fascinuje mě ta nekonečná proměnlivost nazírání na okolní svět i na sebe sama a nutí mě to k všelijakým zamyšlením, které se pak odráží i v těchto textech... :-)
17.04.2020 12:08:01 | Amonasr
Napsal jsi to dobře a délka určitě není nijak na škodu. Vždyť v každé sloce, jsi zase dal obrázek těch tvých pocitů. Které byli potřeba říct. ;-) "ST"
~~~~~~~
Život se do kolotoče podobných věcí točí,
některé zvládáme lehce, jiné nás stále mučí.
Pro mnohé nemáme vysvětlení.
Život se prožívá a teče, mezi prsty.
16.04.2020 20:52:24 | jenommarie
Díky za hezké verše, Marie :-) Na životě, stejně jako na poezii, je hezké, že jsou tak různorodé a každý si může najít to své - možnosti poezie jsou stejně nekonečné jako možnosti života :-)
17.04.2020 11:59:28 | Amonasr
Pro zachování tvého myšlenkového proudu má význam každý řádek v plném znění. Pro mě (čtenáře) je to zbytečně natažené.
Pro ilustraci:
žádný život nedořekneš
za kulisy nevidíš
A tak by se dalo pokračovat až do konce. V básni, ať má 3 řádky nebo 30 řádků, by mělo obstát každé slovo. V této básni je polovina verše řečena a druhá polovina je její ozvěnou. Jsi to ty, i v tomto textu bych tě poznal. A rozumím i tomu, že svou verzi veršů jsem napsal svým rukopisem. Tak to ber opět jako poznámku na okraj, M.
16.04.2020 20:00:39 | MLADÝ BÁSNÍK
Jo, zkrátil jsi to hezky a smysl zůstal zachován ;-) Nejspíš jsem upřednostil tok myšlenkových pochodů nad sžatostí textu - to k mému rukopisu opravdu asi často patří. "Filozofie" někdy bývá v mém podání poněkud "ukecaná" (má to v genech) a poezie má z ní pak možná kopřivku, snad ji ale přežije :-)) Tvé poznámce rozumím - někdy sám cítím potřebu krátit a jindy se nechám unést, s tou ozvěnou jsi to vyjádřil vtipně :-)
16.04.2020 20:34:23 | Amonasr