dvě třetiny dne jsou za mnou
a přede mnou starý Oškobrh
a obloha jak vycíděná mosaz
nad horizontem rudě žhne snad krví
lidu lužických popelnicových polí
zbyly po něm už jen práchnivé kosti
a možná ani ty ne
pokolikáté mám dojem
že umírám
když usínám
ačkoli vesmír se svéhlavě točí dál
jestli se probudím
opustím společnost muflonů
na jasanové hoře
a zajdu do motorestu
ve Vlkově pod Oškobrhem
na snídani
třeba tam potkám prostitutku
co čeká na zazobance
a budu jí říkat Askbriga
což je prý keltsky jasanová hora
nakonec jí povím
že dnes nikdo nepřijde
a já mám na čase už jít
Skvělé, skvělé, skvělé. Včera jsem se vrátil ze skal a s touto básní mám už nyní chuť objevovat čarovno kopců. V tomto prostém sdělení, kde se vrchol potkává s oblaky.
27.04.2020 01:12:44 | Now
Děkuji. Skály a hory mám rád, ale vzhledem ke svým artrotickým kolenům s nimi mám už dnes problém. Zbývají mi takové kopečky, jako je Říp, nebo tenhle Oškobrh (návrší v nymburských rovinách) a jiné kopečky.
27.04.2020 09:45:07 | kvaj