Moi, toi et amour

Zas po nějaké době,
Kdy sarkofág se otevřel,
Už nespím ve svém hrobě
Kdo zde žil,ten hned zemřel.

Je t'aime...

Ta známá hra na schovávanou,
Ta mi šla vždy nejlépe,
Všechno hezké šlo však stranou,
Mé oči zase jsou slepé.

Je ne sais pas...

Nemám nejmenší zdání,
Co jsem to já za bytost,
Máte zdravý rozum k mání?
Pak ráda budu Váš host...

Je cherche mes sentiments...

Citové záležitosti mě pálí,
Jak voda posvátná duchy zlé,
Kteří se mi kdysi smáli,
Za moje srdce mdlé.

Je suis désolé...


Et toi...

Jako posmrtný život záhadný jsi,
Tajemství hluboká skrýváš,
Jako Pandořina skříňka, hlídací psi,
Třeba někde démony vzýváš.

Tu ne sais pas...

Okamžik jediný,
Který zas prošvihla jsem,
Z kávové sedliny
Věštím, kdy bude ten sen.



-Est-ce que tu m'aimes?
-Je ne sais pas...
-Sauter à la fontaine.
-Je ne nage pas...
-Ça n'a pas d'importance, c'est comme ça que ça devrait être...
-Alors bon, voici ma dernière danse et lettre...
-Au revoir pour toujours.
-Je t'aime...