O lásce a o andělích

.

I anděl by se ustrnul,
když vidí v srdci smutek.
Jsme pápěří zbloudilé.
Jsme manéž,
plná loutek.

 

Ve světle lamp a Měsíce,
na kameném mostě stojí.
Dva padlý andělé,
co smutek z lidí sňali.

 

Oni vše jentak nezištně,
pro ten svůj dobrý pocit.
Nevěděli že tento
smutek je,                                                                                                            ze zloby.

 

Byli to dobří andělé,
co ještě věří lidem.
Teď děsí je uvnitř zloba, zášť
a také jejich smutek.

 

Jediné, kdo jim pomůže,
je opravdový člověk.

 

Ten s pokorou a dobrotou,
pohladí jejich křídla
a andělé nad tou zlobou,
i smutkem,
můžou vyhrát.

 

Šel kolem jednou mládenec,
se srdcem ještě čistým.
Uviděl ty dva andělé,
přišel blíž a praví:
"Co mám pro vás udělat
a jak vám pomoct mohu.
Řekněte mi, zda jde to.
S vaší bolestí, se poperu."

 

Tak andělé mu říkají:
"Hochu jsi tak mladý,
my nechceme aby jsi,
tu bolest v sobě nosil."

 

Mladík se toho nelekl
a přistoupil k nim blíže.
Pohladil oba po křídlech
a mohli dále letět.

 

A potom se jen oklepal
a šťastně na ně hledí.
Teď zpívá všude písně své
o lásce
a o andělích.

 

https://youtu.be/1UUYjd2rjsE

 

.