Začarovaný kruh

Zase je tu další,z těch odporně prázdných rán.
Hlava třeští,tyhle stavy dobře znám.
Posadím se na posteli, už nemám chuť žít.
Tohle už se nepromění, zbývá mi jen pít.
V zrdcadle dívá se na mě kdosi,
tahle holka že jsem já?
Očima mě prosí,
už nechce další z těhle prázdných rán.
Krvavý oči,špinavá pleť,mastný vlasy.
Zlámaná a unavená,tohle není to, co jsem chtěla.
Ztracenou naději,ztracený sny,iluze.
V sobě prázdno,s tím nikdo nic nezmůže.
Teď deprese na mě padá,
nechci tu být zase sama.
A tohle jak dopadne,já to znám.
Nic lepšího mě nenapadne,než začít další flám.
Je to jak v začarovaným kruhu,nejde z toho ven.
Všude plno dluhů,je to jak zlej sen.
Chtěla jsem žít,bavit se,chtěla jsem být šťastná.
Teď umím jen opít se,teď je ze mě troska...