OSAHÁVÁNÍ

 

 

 

OSAHÁVÁNÍ

 

 

 

 

osaháváme si svůj vlastní svět

jehož jsme sami středem

přičemž ten absolutní dotýká se nás

miliard rozptýleně tepajících světů

jež slunce ohmatává bez rozdílu stejně

nehledě na majetek

                             rasu

                                    pohlaví

                                                předsudky

víru či charaktery

 

na tu pekelnou výheň na nebi si rukou nesáhneme

přesto je hmatatelným zdrojem naší existence

 

jen pro její nedostupnost žijem

pro tu bezpečnou vzdálenost jež nás od ní dělí

a díky níž můžeme pěstovat to všechno malicherné

v našich soukromých podmíněných světech

co zveme pro sebe podstatným a na čem tak úpěnlivě lpíme

jak moucha uvízlá v mucholapce než dobzučí svůj prchavý úděl

vždy však jen vázaně

i kdyby křičela z plna hrdla svůj bláhový sen o volnosti

 

ohmatáváme si své světy navzájem

i ty co nás odpuzují

přičemž jiné si chceme přisvojit hlavně pro sebe

(jak hloupé předsevzetí!)

 

spřádáme své zřejmé i neviditelné sítě

myšlenkami

                  touhami

zbabělými i odvážnými činy

někdy promyšleně a jindy v zoufalství

 

jen se mít čeho dotýkat

nevznášet se v bezkontaktně sterilní zóně

jež dokáže vraždit zaživa nesnesitelnou lhostejností

 

opevňujem se ve svých vlastních světech

v nichž to třením proměnlivě jiskří

nabíjíme se ale jen z doteků s těmi okolními

abychom svůj osud stejně jednou dovršili

posledním dotekem s mystériem obestřeným tajemnou rouškou absolutna

 

naší navždy jen do sebe pohrouženou smrtí

 

 

 

 

Praha, 9.5.2020

 

https://www.youtube.com/watch?v=dxWrntmUeL0