hoře
hoře
řeknu ti slovo;
slovo které otvírá dálku
když déšť na padajícím listu
promáčeným prstem hliněného moře
zamkl nahá ústa; co odzlátl ječmen
tvá mokrá krajina
je pustá všech prohořelých vět
přec někdo; šeptá zpět
do dřeně obtěžkaných květů
morituri te salutant
a touží po životě věčném
Komentáře (5)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
To je bomba... promiň to natur přirovnání, takhle to teď cítím po přečetení Tvých několika básní. Tak to cítím - zasažená.
Vítej, je skvělé, že jsi tady, vojtěško.
20.05.2020 10:56:41 | Pamína
jen kdo nemá velkou hloubku, nemůže být hluboce zasažen,.. děkuju,.. četla jsem tvá díla a tak tuším jakým způsobem a jak daleko do textu dohlédneš, proto mám radost, když můj text najde takového čtenáře.. a snad jeden z kruhů se uzavře
20.05.2020 13:17:12 | vojtěška