puklina
puklina
okna jsou svět; ze kterého
občas vypadneš
v tom bezčasí; rozlévá se
římsami krev
průhledná jako sen
.. a jako déšť -
když po ní vydám se
puklinou v loďce času
rentgenem jitra; ze tvých skrání
vstupuje les
na můj stín tiše
s ním jeho vzdech
jeho víly; jeho běsy
..
až zvon mi hodí do hladin
svou náruč ticha
když jeho
srdce; odnesu si
místo tvého
Komentáře (9)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
Verš ve valčíkovém rytmu, přesahuje, klopýtne a zrychlí na vertikále srdce - o které tu ve finále vlastně jde...
To je nádherný nápad!Nebo inspirace, nebo vnuknutí.. to je konečně jedno :-)
22.05.2020 09:59:34 | Pamína
Ten konec se srdcem..hodně silný a báseň má zvláštní hloubavou atmosféru. "ST" ;-)
21.05.2020 22:49:41 | jenommarie
marienko dík za zastávku.. tvoje hebké slovo
22.05.2020 15:56:19 | vojtěška
;-) a já tobě za milou odpověď. Užij si pohodový víkend milá vojtěško.
22.05.2020 16:53:35 | jenommarie
Teda! Nemůžu nic jiného, než dát tip! Jinak ty konce všech tvých básní mě vždycky dostanou! Jsou takové nečekané, dojemné...Díky.
21.05.2020 20:05:18 | Naki