jednou bych přál si udržet ji sám
stal se lidskou renesancí majestátní stavby
vstoupil tělem do fasády
dobrovolně vyblednout
bolestivě zkamenět
žebrat žebry nahými
smutek mých předků
všemi silami udržet ji
jako ještě netěžkaný svět
pouze dvěma dlaněmi
jako úděl Sisyfův
s vždy novými kameny
jako tíhu Ježíšovu v dlaních paní Marie
ze všech kleneb
osmý div a poslední
pro něhož se trpělo
hrdě
pyšně
nekonečně mnoho