Střípky jazzové poezie vol. V.

 Omšelé, drsné, betonovĕ dusné a lyricky efemérní Brno ožívá ve svobodné jazzové formĕ. Na krátký okamžik vĕčnosti jsme ztratili svobodu pohybu, kultury, živého hudebního sebevyjádření jež je zpĕt ve dřeni,

  pondĕlní trio v labu přineslo chaotický rondel i lyricky a intimnĕ přívĕtivé psychedelické moiré, spontánní soiré i kvantové detašé,

 úterní kvarter evokoval zaprášenou saxofonovou nostalgii, autorské sekvence plné snĕní, vášnĕ nasazení v lyrickém jmĕní, 

alsaxofonovou senzaci smyslů v zachvĕní, skalnatou tenorovou nádheru soundu i strunné bassové imprese a mazlivé oscilující bicí nadaného citem i sluchem,

      za zavřenými víčky se zrcadlily bílé chomáčky ostrovů levitující naplnĕným hudebnĕ nadčasovým prostorem, 

       mizejícími artefaktu severoamerické jazzové historie i srdcem pulzujícího velkomĕsta, úsmĕvy krásných žen s bujným poprsím, obnaženými stehny a vysokými podpadky pobíhajícími deštivou nocí,

     nástroje křehčí symfonie v sofomorním zpoždĕní vize,

       drásající, sténající svobodnou křepčící, osvĕženou free-jazzovou formou skalní melancholie zašlých vidin,

       zapadajících nad jedním nádechem, nad posledním výdechem, nad jiternou muzikální, virtuózní podstatou,

     nad vibrujícími stíny v podzemní místnosti zamražené přitomnosti, ony postavy ve svĕtle skladby zrození.

   (Explikace do kulturní žurnalistiky_lyrické emanace)