Tesla

Tesla
#stojčasu #Wardenclyff #Teleforce

Byla tam tma a byly tam barvy do kruhu, takový ty duhy v prostoru.
A taky tváře a oči a hlasy a stíny a těla.
Díval jsem se do nebe a díval jsem se do Tebe, až za okraje světů v tobě.
Díval jsem se na Měsíc a spirály z měsíčních kamenů a na svítící zadečky světlušek.
Z lesa šel chlad a vítr šuměl v korunách stromů a v listech, chvílemi to mohlo být zlověstný, ale spolu jsme byli v bezpečí.
A elektrický spirály žhavily vlákna, rozsvěcovali něco v nás, něco ukrytý, něco pradávný a posvátný, nějaký substance a elixíry.
Vystřelovaly jako rakety vysoko do vesmíru. Spirála za spirálou. Protože v těch je život.
Mířily až na okraj Vesmíru, až za okraj Kosmu.
Cítili jsme to. Tu smyčku v čase, to vzduchoprázdno, časovou kapsu plnou statických a stařičkých fotonů, modrobílou bublinu plnou šumů, hromů a blesků, plnou obrazů, příslibů a nadějí.
A tak jsem tam stál se stativem v ruce a zpracovával digitální odrazy všech těch světlených paprsků.
V tichosti a v temnotě a v aerodynamickém třesku. V posvátném klidu a údivu.
Vyzařovala jsi láskou a pulzovala životem.
Díval jsem se a snad poprvé v životě jsem si přál být nesmrtelný.

Přál jsem si, aby ten genetický Zdroj, ten Kód trval ve věčnosti, aby nevyprchal.
Pro mámu a pro tátu.

Ale zatím kolem létaly jen laserový paprsky smrti, přestože jsme byli plni očekávání přeletů obrovských a monumentálních létajících strojů z paralelních a jiných světů.

Vyhlíželi jsme je z Wardenclyffských věží, zatímco elektrické pulsy stékaly po nervových a neónových nanovláknech až do jader buněk.

Byly to zvláštní dny, zvláštní reality.

S Tebou.


Thanx to Nikola Tesla a Ty