znovu jsem vás potkala na louce
měl jste na hlavě slamák
prosvítalo jím slunce
opět přede mnou stál chlapec
vše dychtivé a zvídavé
hledělo na mě
jako by se ptalo
jestli se s vámi chci zase setkat
košile vám vlála ve větru
s úctou jsem vám poděkovala
a zašeptala
tak zase někdy
příště
ve slunci zazářil
pramen vašich vlasů
vzdaloval se spolu s písní
která budila dojem
že nikdy nedozní
tak tas někdy příště...
08.06.2020 16:56:06 | enigman
já si myslím, že tasit by měl ... pokud má ... pak muž ... děkuji. úsměv.z.
08.06.2020 22:50:36 | zdenka
Začínám být na Tvém poetickém projevu závislým. Asi jsem z Tebe už nevyléčitelným. Jsem obětí, Tvého pojetí*
07.06.2020 00:41:12 | šerý
Tak krásně vyjádřené tiché a vnímá se s podivnou chutí to vítr zase rozfouká a vzpomínky zůstanou i ten pocit."ST" :-)
06.06.2020 22:05:11 | jenommarie
ve své jemnokresbě nepomíjivá...ST* :-D*
06.06.2020 20:24:25 | Frr
ano... nepomíjivá ... to je již takový otisk ... děkuji za Tvé vnímání ... úsměv.z.
08.06.2020 22:46:27 | zdenka
Zdeničko...úplně to vidím. Moc krásné a moc..niterné...tos Ty...krása, cit...ach...*ST*
06.06.2020 20:10:15 | Anděl