spoutal jsem obzor
až na dno deště
kde dno mých stop
tonulo v nebi
jen hvězdy tiše propluly ještě
jen pro jednou a naposledy
..
nikdy a teď
nakousnutým nebem
obloha taví milníky cest
jež vedou zemi středem
na kousky šedé
na stříbroširou šeď
stmívá se v odpověď
..
tišení
od stromů náhle vepsané do jitra
nehybní psi
bílý prach jejich kostí
napadal skrz brány do větru
a stigmata mých řek
sivé do krajnosti
na srdcích zvonů
opustily břeh
Nedá mi to, abych neodvětil básní:
Tři
Děti v temnotě
co unesou v srdci
vyrobenou vodu
Jeskyně se žabincem na stěnách
a v ní mnich zpívá
Housle v přítmí
Tři podoby noci vody a ticha.
----
Cit pro poezii se snad dá i naučit. Ale v tvých básních je přirozeným a hlubokým prožitkem.
06.06.2020 20:53:13 | Now