obraz ve vypouklém zrcadle
obraz ve vypouklém zrcadle
jak věčně se věším; do prádla
svůj obraz dnes věštím z peřin
a napnutého prostěradla;
ta žena vypadlá ze zrcadla
má tmu v dlaních
v úsměvu měsíc
a podobá se soše
dávno ji zkouším oživit
jednoduše šémem
kterým kdo nazval cit; nevím
od kdy znám jedno místo ve tmě
kam chodím jenom krátce
když říkám stínu veď mne
a toužím po pohádce
když hořím na cestě zpátky sklem
které je chladné a vratké
a nikdy nepoddá se
Komentáře (14)
Komentujících (9)
Doporučit
Tisk
To místo aspoň na chvíli,
ať celou obejme TĚ.
Ať dodá opět ty síly
a na tvář milý úsměv. "ST" ;-)*
09.06.2020 21:54:23 | jenommarie
Já vím, že pořád chválím, ale což lze jinak.. Nekonečné jsou cesty imaginace. Oceňuji smysluplný verš v lehkosti zobrazení.
09.06.2020 21:08:46 | Now
já zas oceňuju tvoje texty, tři mám v oblíbených a to jsem ještě nepropátrala všechny, vždycky mne nějakým místem v textu úplně nadchneš,
máš dar objevovat úžasný souvislosti a výborně formulovat
10.06.2020 20:23:33 | vojtěška
Myšlenky proudí a srdce bloudí,..nebo je tomu naopak..? :) Mnoho dobrého se da svést na vypsanou ruku a to špatné obhájit momentální nepohodou. Ale k věci, bez sarkasmů a kliček, píšu rád a to stačí. Sednu si a cosi tvořím pro radost,..meditace na kterou hned zapomenu a mám prázdno pro další zapomnění.
I vzpomínky. A obdivuji autory-ky, kteří vidí svá slova lehce nad zemí, citově usazená a hravá.
Takže díky, že je co číst. :)
11.06.2020 08:47:49 | Now
Nepřestávám se smát skrz obrazovku, když čtu tento tvůj text. První půlku básně vidím úplně stejně, druhou po svém. A líbí se mi ta zvukomalebnost, dál už pro slova nemám abecedu.
09.06.2020 20:59:38 | MLADÝ BÁSNÍK