Černo

Zas otvírám temnou bránu
a na svět vypouštím běsy.
Na obloze vidím létat vránu,
černou jak má duše- a to mě děsí.

Smrti opět koukám do očí
a ona jen do ksichtu se směje.
Však dál se ten divný svět točí,
a na obzoru černý prapor beznaděje.

Šťastlivcům hloupým, těm se to žije,
když jenom přehlíží, čeho jsou svědky.
Stejně jak duše, i mé tělo hnije.
Všude jen krev, smrt a zvratky.