Dřív než den zas osedlá si hřebce
a rozběhne se z chůze v cval
chci pohladit TVOU kůži hebce
a poděkovat noci kdy krajinou tvou členitou jsem putoval...
Jsi dechem mým i tepem mého srdce ,
jsi teplo krbu jemuž dáváme svůj žár ,
jsi krajinou co jdeme ruku v ruce,
jsi život můj a žití mého přenádherný dar...
Jak omamně tvá kůže voní,
v té nádheře tu v objetí tvém ještě chvíli pobudu,
a když se pohled Tvůj k mé tváři kloní ,
jsem šťastný ,že jsme našli svoje DOMA ve srubu...
Než procitneš, můj milý, ze spaní,
já uprosit se chystám svítání,
aby dni jak divokému hřebci připjalo otěže,
když za srubem poprvé vykvetly protěže.
Na hřbetě divého hřebce zastavit chci čas
a vteřinu věčnou zakoušet tu krásu krás,
kdy duše v opojení sebou vzájemně se propletou
a sobě stanou se Vesmírem, Galaxií, Planetou.
Láskou i vášní ještě tělo, kůže dýchá,
omamné lektvary dál pro nás touha míchá,
má krajina členitá zas láká k putování,
ty vstoupit do ní smíš, nečekej na vyzvání.
V mém objetí své DOMA nalézáš,
v srdci pro mne královské místo máš,
v pohledu mých očí když spatřuješ sebe,
má a tvoje duše dotváří ráj, nebe.
Milujme se, dokud nám žehná čas,
žal a smutek slíbej z všech mých řas,
pak chválu spolu vzdejme za nádherný dar,
že na okamžik věčný tvořili jsme milující pár.
11.06.2020 21:29:32 | Lili Starr
Jak kdysi otextoval J. Suchý. "Tu krásu nelze vypsat slovy."
Ty prvé tři řádky, bych si patentoval...
11.06.2020 11:57:51 | šerý
Krásně romantické :-)
11.06.2020 06:44:59 | Titanie