Jednou bych ráda mohla být
sama sebou, konečně žít,
dýchat a pět plným hlasem,
s dětským úžasem.
Vypadnout z pokoje
i přes mé postoje
pozorovat slunce svit,
jen mlčím, není nazbyt.
Ač v duchu křičím tvoje jméno,
tvá duše i tělo omámeno
a při nočních procházkách
a žvástech o láskách.
Nejde zapomenout.
Tato forma stížnosti je moc fajn, hledání sebe sama je složitá věc pro každého a celkem mi to trvalo ale myslím si, že oscilování mezi klidem a neklidem v sobě je nezbytné pro růst. Uvědomit si, co bych chtěl, poté jen ''pozorovat slunce svit'' a jen být :)
19.02.2021 11:59:49 | vůně mraků