prameny

tenkými baletními střevíčky

   mezi zaťatými zdmi měst

            přechodila jsem les

                           a dávno;

těžkou hlavou

 

mám nohy bez dvou; za dvacet

--

přesto mi zníš po vodě

žízní pevně ukrytou

pod dnem

            i v mých němých mízách

jak tolik let spíš

v trávě stočený

 

přerývavým dechem;

i v mláděti bezelstně

--

chci se  

                svým spěchem

vracet domů sem

 

a stromům loďky vyvracet