PALČIVÁ TOUHA
PALČIVÁ TOUHA
PALČIVÁ TOUHA
když touze chybí cíl
v zoufalém bloudění horečnatě šílí
je stravována palčivým přízrakem beznaděje
jehož pohrdavý škleb je stěží k vydržení
jak výsměšně se směje
smutku jenž touhu svírá do popruhů žalu
když chybí mu jiné rozptýlení
neví že touha se ničím spoutat nedá
jakmile blouznivě hledá svůj vysněný cíl
nesmlouvavě mstivá ke každému
kdo by ji k smrti urazil
Praha, 21.6.2020
https://www.youtube.com/watch?v=7iF67WSIuWQ
Komentáře (40)
Komentujících (10)
Doporučit
Tisk
Hodně vhodně k přemýšlení... i s těmi komentáři. ST
Podle mého - touha má cíl (ta moje, konkrétní, a není jedna - na př. splynutí v lásce* a pak cestování do dálek a k vodám). Někdy se tou touhou soužím, přesto bych ji nedala ani zanic. Něco se splní, a toužím dál. Možná, asi jsi psal o jiných touhách... (?)
23.06.2020 10:26:04 | Kapka
Díky za přemýšlivou odezvu, Kapko :-) Jak už jsem psal níže, ona bezcílná touha mě inspirovala při čtení knihy od Eugena Sue, ten obrat mě zaujal a vzal jsem to jako výzvu ho zkusit nějak uchopit. Při psaní často vyhledávám podobné „výzvy“, baví mě se s nimi nějak „poprat“. A teprve to psaní samo ukáže, vyjeví i mně samotnému, o čem ten text vlastně nakonec „možná“ je. A také každý čtenář si ho pak může vyložit po svém, mám radost, když se i z komentářů dozvídám různé úhly pohledu – nepatřím k autorům, kteří trvají na svém „jedině správném“ výkladu, podle mne bez čtenáře není báseň nikdy celá, ožívá teprve v interakci s ním – autor je tak jen „jedním z jejích rodičů“, což lapidárně shrnuje i mé oblíbené a často opakované rčení, že čtení každou báseň změní. Záměrně tedy ani Tobě neodpovím přímo na otázku, zda jsem psal o „jiných touhách“ ;-) Nejspíš sice ano, ale konkrétně se mi nechce je pojmenovávat, tudy cesta podle mne tak úplně nevede. Odpovím raději tedy opět jen otázkami – může být abstraktní láska obecně opravdovým cílem konkrétní touhy, když se ona láska nezhmotní v nějakém konkrétním obdivovaném objektu (ženě nebo muži)? Nebo je ona potřeba lásky naopak bezcílnou touhou, která marně svůj cíl hledá a ke svému zoufalství ho nemůže najít, třeba až do té míry, že se stává „patologickou“? Nebo třeba touha básníka po uznání, které se nedostavuje v míře, po jaké touží, a vede tak k jeho sžíravé frustraci a zášti vůči "úspěšnějším" autorům či dokonce ke čtenářům, kteří jsou tak „pitomí“, že ho nechápou a neumí ocenit? Může být těžce definovatelné uznání (čím ho měřit?) opravdu „skutečným“ cílem touhy? Nejde opět o jakousi nezvladatelnou touhu po chiméře, která se nedá ani pořádně uchopit, jen dotyčného sžírá a zákeřně se mu pošklebuje? Jinak řečeno o touhu ve skutečnosti bezcílnou, zavádějící mimo skutečně dosažitelné reálné cíle? A různí čtenáři si mohou klást mnohem víc všelijakých otázek, na které bych já sám často ani nepřišel. Ani já neznám nějaké jednoznačné odpovědi – úplně mi stačí, že ten text vyvolává u různých čtenářů různé otázky a různé pocity. Víc mi ani netřeba :-)
23.06.2020 13:08:00 | Amonasr
touze asi cíl chybět nebude, spíš jeho naplnění..
nebo nasycenost smyslem cesty.. cokoli jiného kromě cíle.. zkouším si představit někoho bezcílně toužícího a je to /pro mne/ asi dost nesmysl
22.06.2020 20:34:59 | vojtěška
Je to skutečně jen věc představivosti - těch možností se myslím nabízí celá řada, když se ta formule nasvítí z různých stran. Není nutné se podle mě soustředit pouze na doslovně jednorozměrný výklad... Ovšem vidím to spíš jako akademickou diskuzi poněkud mimo hájemství poezie, které nebývá racionálně tak úplně uchopitelné, dokonce ani tehdy ne, kdy k tomu třeba paradoxně svádí... ;-) Čímž si ale právě u Tebe (vzhledem k Tvé poetice) teď připadám jako ten, kdo se nesmyslně snaží nosit dříví do lesa... :-)
22.06.2020 22:07:39 | Amonasr
budu to brát tedy tak,.. že touze chybí cíl tady znamená, že jí chybí svou materiální přítomností nikoli svou podstatou :)
22.06.2020 22:17:17 | vojtěška
:-) Jak libo - je to výsostně jen Tvá věc, jako autor nemůžu ani nechci ničí fantazii nic předepisovat :-) Každopádně je Tvůj výklad hodný zamyšlení - díky za něj ;-)
22.06.2020 22:23:01 | Amonasr
možná to stravování je očistné ... ale smířit se s tím ... bývá těžké ... zuby tasí často nečekaně ... z.
22.06.2020 18:18:48 | zdenka
Silným povahám snad může být i očistné - ty slabší však může pozřít úplně. Díky, Zdeno, za tak vnímavě procítěnou odezvu :-)
22.06.2020 18:30:56 | Amonasr
Jsem rád za ty komentáře, které jsi připojil.
Takže první strofa je jen tebou přeplácaný citát uvedeného autora - neposunuje ho nikam, ani nerozšiřuje. Je to obsáhlý "výcuc" otřepaných polopravd. "Výsměšně se směje" také není zrovna zvládnutý slovní obrat - "vysmívá se" by stačilo a zamezilo by se tak plýtvání slovy. Když vezmu v potaz to "šklebení se" nad, mohl by se verš zcela vypustit. Máš tam 3x slovo podobného významu.
Text pro mne začíná až ve druhé strofě, tak teprve dochází k nějakému střetu, význam se pohne alespoň o píď, i když to jsou opět stojaté vody bez vody. Těžko bych se mohl do textu ponořit a na břehu mít kapsy plné ryb. Na mě je to povrchní text, který čtenáři (tomu pozornému) nenabízí nic než slova a další slova. Jak sám s oblibou píšeš, toto je přesně ta tvá konstrukce bez pocitů, bez hlubší myšlenky. Kolega Milo to jen potvrdil svým vlastním příspěvkem.
A nesouhlasím, touha se dá spoutat, právě zmíněnou smrtí, což by mohl být její cíl i rozptýlení.
Tak a teď mi zkus vyvrátit, že nepíšeš pro Liter a pro jeho sluníčkářský bezmozky ještě před tím, než tu budeš posuzovat můj charakter, jak to máš ve zvyku.
22.06.2020 18:06:15 | MLADÝ BÁSNÍK
Nějak nechápu, co tě tak čílí, obouváš se (nepřijde mi to jen jako hodnocení básně) dost nepříjemně do autora, ale i do čtenářů.
23.06.2020 10:43:39 | Kapka
Pokrytectví.
23.06.2020 13:37:25 | MLADÝ BÁSNÍK
já si myslím, že touhu nespoutá ani smrt ... z.
22.06.2020 18:32:43 | zdenka
chtěl jsem nabídnout jen možnost - já na minulé životy ani na životy po smrti nevěřím, pokud máš na mysli toto. to už je ale otázka pro každého zvlášť
22.06.2020 19:52:36 | MLADÝ BÁSNÍK
někdy člověka život překvapí ... vezme mu vše ... i poslední naději ... které se přidržoval ... až neudržel ... z.
22.06.2020 20:17:43 | zdenka
Nebudu Ti nic vyvracet, nemám ani tu nejmenší potřebu :-) Z jakých pohnutek píšeš podobné komentáře, je myslím vcelku zřejmé každému vnímavějšímu čtenáři - trčí z Tvé reakce doslova jako sláma z bot... ;-)
22.06.2020 18:11:16 | Amonasr
Jednou napíšeš, že nemáš problém diskutovat, když jsou myšlenky podloženy nějakým argumentem, když to nejsou prázdné floskule apod. Tvůj komentář jsem tedy založil na posouvání významu a jazykové schopnosti textu. Také jsem přiložil vlastní návrh, co se týče té tvé opsané fráze. Ty sis ale vybral reagovat na poznámku mimo text, protože se ti to jednoduše hodilo do tvého obrazu, který si tu buduješ. Takže bych mohl být klidně profesor teorie literatury a tobě by připadlo jako kokrhání.
Takže, pokud znáš mé pohnutky, které jak píšeš, trčí jak sláma z bot, musíš vědět, že jsem to udělal, abych ukázal, že to nejsem já, kdo si protiřečí a neumí se obhájit, aniž by si bral do pusy charakter člověka místo jeho sdílených textů a nejsem to ani já, kdo si slova bere až příliš osobně. Viz tvoje "obhajoba" u textu "Rituály" - úplně stejný případ. A pak jsme to my, kdo máme pokřivený charakter, když se bavíme jen o poezii.
Argumenty budou vždy nedostačující, když nebudou souhlasit s tím, co si myslíš ty sám.
22.06.2020 21:52:19 | MLADÝ BÁSNÍK
I cíl mé touhy je někdy palčivě zničující,
cíl kde se srdci nedá poručit.
Tam touha roste a vychutnává.
Na konci zbývá, jen polopravda.
V tom zeje ten cíl,
pak pocit marnosti
se snaží ujmout otěží.
Ve stínu polopravd, touhu nelze utopit.
Touha je oboustranná a přesto ničí.
Uvnitř se srdce spojili a rozum křičí.
*ST jj, Máš to pěkné a já se zamyslela :-)**
22.06.2020 13:29:28 | jenommarie
No, I Ty jsi mě teď hezky přiměla k zamyšlení, díky Marie :-)*
22.06.2020 18:04:22 | Amonasr
Tak život nabízí tolik zamyšlení, že:-D** ;-)
Kohoutek uvolnil šroubky, aby mu neupadla hlavička.
22.06.2020 21:12:35 | jenommarie
Tleskám, máš ještě nějaké další eso v rukávu?
22.06.2020 21:58:38 | MLADÝ BÁSNÍK
Dekuji. Žádná Esa ani Jokery. ;-)
Nechápu tvojí nevraživost.
To je jediné, co dodám.
23.06.2020 00:07:17 | jenommarie
Touze chybět cíl přeci nemůže, když je smyslem její existence.
Jen si dává načas, aby tě naučila trpělivosti se svým naplněním.
22.06.2020 12:38:23 | Slav Milo
OK, vysvětlím blíže, i když to veršům nejspíš ublíží jako každé autorské vysvětlování - ale budiž, je to jedno z největších úskalí Literu a někdy se mu vyhýbá dost špatně :-D) Ta inspirace mi přišla při čtení Tajností Paříže od Eugena Sue, které byly napsány už v letech 1842-43 a kde mě zaujalo právě vyjádření "když touze chybí cíl a smutku rozptýlení", což ale neuvádím jako alibi, jen poctivě přiznávám, že se to spojení nezrodilo prvotně v mé hlavě. Stejně jako Ty jsem okamžitě zbystřil, zda touze může opravdu chybět cíl, ovšem na rozdíl od Tebe jsem usoudil, že skutečně může, a rozvinul jsem to právě těmito verši. Touha podle mne nemusí mít přímo konkrétní cíl, o to palčivější ale pak může být její vnitřní pnutí, případně až jakási bolestná frustrace, a nesnesitelnost jejího prožívání. Na to téma by se ale asi dalo dlouze diskutovat, zřejmě také bude záležet i na úhlu pohledu, až do jaké míry abstrakce jsme ochotni si ten cíl - necíl představit, případně zasadit do dalšího kontextu - představivosti se meze nekladou. Upřednostňuji však sílu empatie či vcítění se do fantazijního prožitku před racionálními analýzami - tedy alespoň v poezii. Psychologové či psychiatři by to možná pojali neliterárně vědecky a možná by někteří z nich poezii s chutí přitom i vykastrovali.. ;-))
22.06.2020 13:04:33 | Amonasr
samozřejmě že touze chybět cíl může a dokonce musí, jinak by nemohla být touhou, ale také tento cíl musí mít, protože by jinak nemohla toužit.
já jsem jenom doplňoval chybějící část tvé polopravdy.
22.06.2020 15:10:11 | Slav Milo
ale věru špatně, pardon.
22.06.2020 15:30:14 | Slav Milo
Ale abych ti to vysvětlil, dal jsi mi svou básní, za kterou jsem věru vděčný tak jak je, příležitost si popřemýšlet o touze, ale proto, že bys za to asi nebyl vděčný tady, napíšu si to k sobě ;-)
22.06.2020 16:02:39 | Slav Milo
Ale naopak - jsem Ti vděčný za to, že nad mou básní přemýšlíš, a pokud jsem Ti za to zapomněl v první reakci poděkovat, činím tak alespoň dodatečně. Opravdu mě to Tvé zamýšlení těší, jenom nerad sám u básní něco vysvětluju, ale tady jsem se tomu bohužel nedokázal vyhnout. Takže to byl jen takový můj povzdech - je to spíš někdy taková nutná daň za možnost vkládat komentáře, které ale na druhou stranu mají pro autora přínos jako důležitá zpětná vazba a mohou ho inspirovat i k dalšímu zamyšlení, jako je tomu nepochybně i v tomto případě :-) Takže ještě jednou dík :-)
22.06.2020 17:35:27 | Amonasr
Ano, Martinecka to posadila stručně a přesně... a navíc palčivá touha, to baba hladová... rychlá a ničivá jako tsunami...
22.06.2020 11:01:14 | Vivien
pomstění touhy - šílenství
z nenaplnění - zoufalství :-)
... velice zajímavě napsané ST :-)
22.06.2020 10:37:32 | Martinecka23
Děkuji za empatickou reakci, Martinečko :-)
22.06.2020 10:40:16 | Amonasr
....empatika z prožívající palčivosti :-)....pochopený původ, díky tobě, v touze :-)
22.06.2020 10:47:48 | Martinecka23
tak tohle bych zdovolením vypíchla z celého textu
neví že touha se ničím spoutat nedá
jakmile blouznivě hledá svůj vysněný cíl
nesmlouvavě mstivá ke každému
kdo by ji k smrti urazil
...hm hodné k zamyšlení amonedraselný. A jinak když touze chybí cíl je to trestuhodné mrhání časem :D
22.06.2020 10:34:28 | xoxoxo
Díky za vypíchnutí, Xono :-) A k tomu mrhání časem - na to přece každá touha zvysoka kašle, protože žije pouze v tom čase, který si pro sebe dokáže urvat... ;-))
22.06.2020 10:39:23 | Amonasr
výborně amone jen tě zkouším víš přece snad jaký názor mám na čas ale hypoteticky jsme ve smyčce takže i touha ale ona to neví proto expanduje mimo prostor a čas a to je to co nás lidi drží při zemi a touhu nad zemí .)
22.06.2020 10:47:37 | xoxoxo