jsou ve mně chvíle

kdy nezbývá než psát

(telegrafem zemské osy)

pro papír zmámený slovy

jsou ve mně chvíle;

zkoušela jsem křičet

umřít zaživa

němou hrát

a svět

jen pokrčil rameny

Autor vojtěška, 23.06.2020

Přečteno 265x

Tipy 18

Poslední tipující: Helen Zaurak, Yry, R.K., šerý, Amonasr, Dája K, Frr, Kapka, jenommarie, Isla, ...

Komentáře (6)

Komentujících (6)

Komentáře

Jsme jenom nepatrné částečky nesmírného světa, milá Vojtěško... a svůj úděl si každý neseme sám.

26.06.2020 18:16:47 | Helen Zaurak

...žel to svět dělává dost často...ST* :-D*

23.06.2020 11:27:00 | Frr

Piš *ST ať trochu zmírní se tvé bouře uvnitř a objímám;-)*

23.06.2020 09:26:37 | jenommarie

Emoce, ty co bolí musí ven. Někdy se sice vrátí ozvěnou zpátky. Vystihla jsi to vojtěško za mě. Děkuji i já už jsem na svém kopci v básní křičela :)

23.06.2020 09:20:40 | Isla

" Prosím stále piš, neumírej ješte,
my chcem číst pořád, Tvé krásné verše"
;-)ST

23.06.2020 09:20:29 | Tomcat

než vstoupil jediný ... úsměv.z.

23.06.2020 09:18:02 | zdenka

Uživatel