v jeskyních slov
ledový vodopád
pak světlo do očí
a já zas počítám
kolik bran
je od holana
do léta;
od bezinek
do kopřiv
do jabloní planých
--
se svatojánky v dlaních
v mý ohňový zemi;
všude tam
kde bychom se
z nepřečkání
mohli potkat
na chvíli
vytřít zrak
sudičkám
nevím co je horší potkat bludičku nebo jeskyňku...
nemůžu se dopočítat :-)
02.07.2020 22:13:02 | Danger
Připadá mi křehká, posmutnělá... i vzpurná zároveň.
Krásně pracuješ s poezií, Vojtěško, nádhera! Děkuji :-)
26.06.2020 18:12:57 | Helen Zaurak
To s těmi sudičkami by se někdy opravdu hodilo. Jen zda se dá vše obejít..zase by JSME byli o mnoho jiní. ;-) Kdo ví, něco ale snad ..*ST
24.06.2020 21:14:35 | jenommarie
ta vědomá volba..na kolik vůbec něco ovlivníme či je to danost, která nás nemine.. vysvětlení je mám dojem buď příliš jednoduché a nebo příliš složité
26.06.2020 18:26:39 | vojtěška
Nejvýše ovšem
čněl tam hrad.
A které z ptáků
měl jsi rád?
Krkavce, havrany, vrány, rorejse,
poštolky, výry, netopýry.
Ptáka nejkrásnějšího jsem však nikdy
neviděl,
zato jeho trus, ach!
V.H.
:)
24.06.2020 16:46:01 | Now