Midsummer

Midsummer
#ernetti #vaticani

Někdy v noci cítím naději a jindy mám víru a cítím lásku a touhu, zaslepený tmou. Někdy Tě slyším jak potichu šeptáš a jak se přibližuješ, jak přicházíš v letním slunovratu, v Novoluní v Raku a v zatmění Slunce.

Čekám až mi podáš svou ruku v peřejích andělských, až mě vyneseš do oblak, až roztáhneš svá křídla peří a perel, až mě odneseš do nitra Země, až poletíme volným pádem a taky prostorem, až budeme cítit radost v obzoru hlubokých a nekonečných, čarokrásných a modrošedých plání planet a hvězd ve třpytu miliónů mlhovin vedoucích do posvátných prostorů rozezvučených ozvěnami minulých věků.

Čekám až vystoupáme ještě a mnohem výš, až za hranice obzoru a stratosféry odkud padají kosmonauti v těžkých oblecích, ve skafandrech. Jsou jako padlí andělé.
Čekám až mi daruješ sílu žít.

A zatímco naslouchám ševelení hlasů Sirén, přichází noc a odvrácená strana Měsíce je jako jemná xylofonová symfonie hrající do noci svými odlesky a záblesky bílých kráterů.
Poslouchám se zavřenýma očima a upamatovávám si všechny ty příběhy z galaxií utopených v sargasových a smaragdových mořích.

"A na nebi jsou vidět takový velký mechanický roboti, mimozemský exoskeletoni s chobotama, Ganéšové. Jsou jako obrovský prehistoričtí a draví ptáci.
Snášejí se ve vlnách tornád potichu k zemi v extatických a tančících trychtýřích náboženskýho šílenství, v mytologiích tantry plných melancholických a krvavých palet barev a odstínů.
Vznáší se a padají k Zemi.
Děsí mě a tak nahlas křičím.
Pozoruju je jak se vlní na obrazovce ve statickém oparu černobílých výjevů z chronovizoru.
Bojím se jich v náhlý, nahý a prudký pornografický agónii.
Bojím se, že se to konečně stane, že to přijde.
Že se osvobodím, že budu svobodný.
A tak si to potichu a s rozpaky přeju."

Pamatuješ si na minulý rok, na Noc kostelů?
Jak jsme ruku v ruce nakukovali do všech těch chrámů a vznášeli se v lodích a v posvátném prostoru?
Bylo to ještě předtím, než spadla tma, bylo to na vlnách lásky.
A teď se procházím dómem kostela Svatého Mikuláše nad jeho klenbami a hledám ztraceného muže.
Hledám hliněného muže, Golema.

A mám víru a naději a kouzelnou mocí čarodějů a alchymistů kovám nový Vesmír. Nový Vesmír pro nás dva, pro oba.

Pod šedivým nebem zalitým deštěm, Midsummer 2020