Klekání

I když život učí nás odvaze,
já stále zůstávám zbabělcem.
Utopen ve strachu z invaze
zhoubného černého vetřelce.

Utopen ve strachu ze smrti,
snažím se vyplavat ke břehu.
Než smrt ke dnu mě potopí
a se mnou moji lásku, víru a něhu.

Přichází chvíle kdy blíží se klekání,
a já jak malý spratek bojím se tmy.
Slyším jen na dveře smrtící klepání
a ke konci chýlí se pozemské dny.

Nechci umírat v mladém věku,
toužím poznat krásy stáří.
Je to smutné a je to k vzteku,
když mladý život smrt zmaří.