Temnění
Temnění
Anotace: Based On A True Story.
Temnění
#dusotkopyt #dusotkoní
"Vojenská auta na obzoru vysokých hor převážela těžké a mohutné stroje. Tanky se bořily do močálů a on je odmítal řídit. Bál se jich. Ale je bojovník a válečník a v hlavě slyší dusot kopyt, dusot koní a proto se nikdy nevzdá."
Bylo to prapodivné a pradávné, archetypální a z hlubin, přicházelo to z nehybnosti a z prázdnoty, přicházelo to z vířivých rejů a tanců dákyní ozdobených lebkami, které měly zavěšeny na bocích, přicházelo to ze vzdušného víru, z rotující spirály a z vysoké kamenné skály a bylo to staré a prastaré a možná ještě víc tiché a osvobozující a plné naděje.
Bylo to živé a bylo to.
Cítil jsem to mnohem víc a silněji, bylo to zřetelný a na pozadí nebe a Tebe, na pozadí bouřkového úplňku, který přicházel, aby svým proudem mocných energií a stěn dešťů a záplavou posvátných vodních vln odplavil všechno zlé a démonické a karmické, všechno přežité.
A tak se z nevyhnutelnosti zrodila nevyhnutelnost vzdání se minulosti.
V prostoru a čase, v bodě střetu a středu, uprostřed liturgického kříže, v průsečíku spojujících všechny historické linie mnohočetných realit a všech jejich šílených a netušených verzí se zrodil bod.
Bod naděje, čistoty a neposkvrněnosti.
A vzpomínal na uplynulé léto, jak plynulo v toku času nazpět, jak potkal svého prvního hada, jak se dotýkal jeho kůže, vzpomínal jak se schovával v lesích a porostech, jak se stal šedým vlkem a jak po sobě zanechával vlčí stopy ve sněhu.
Bylo to přesně před rokem.
Nechával otevřené dveře a oči, aby k němu vedla cesta, aby se neztratil, aby energie proudila, byl tichý a otevřený a usínal ve tmě a naslouchal ševelení listů a šepotu andělů. A pak na břehu jezera objevil hnízda černých hadů, kteří se skrývali v zpráchnivělých pařezech a vylézali do úplňku, aby se jejich temná kůže třpytila v bílém mléčném svitu Měsíce a ráno se proplétali a zaplétali v kopulujících a vybuchujících koulích a stočení do klubíček se nechali pozorovat. Promlouvali.
Zhluboka se nadechl a vykročil.
Děkuju Igorovi, úplněk v Kozorohu, léto 2020
#dusotkopyt #dusotkoní
"Vojenská auta na obzoru vysokých hor převážela těžké a mohutné stroje. Tanky se bořily do močálů a on je odmítal řídit. Bál se jich. Ale je bojovník a válečník a v hlavě slyší dusot kopyt, dusot koní a proto se nikdy nevzdá."
Bylo to prapodivné a pradávné, archetypální a z hlubin, přicházelo to z nehybnosti a z prázdnoty, přicházelo to z vířivých rejů a tanců dákyní ozdobených lebkami, které měly zavěšeny na bocích, přicházelo to ze vzdušného víru, z rotující spirály a z vysoké kamenné skály a bylo to staré a prastaré a možná ještě víc tiché a osvobozující a plné naděje.
Bylo to živé a bylo to.
Cítil jsem to mnohem víc a silněji, bylo to zřetelný a na pozadí nebe a Tebe, na pozadí bouřkového úplňku, který přicházel, aby svým proudem mocných energií a stěn dešťů a záplavou posvátných vodních vln odplavil všechno zlé a démonické a karmické, všechno přežité.
A tak se z nevyhnutelnosti zrodila nevyhnutelnost vzdání se minulosti.
V prostoru a čase, v bodě střetu a středu, uprostřed liturgického kříže, v průsečíku spojujících všechny historické linie mnohočetných realit a všech jejich šílených a netušených verzí se zrodil bod.
Bod naděje, čistoty a neposkvrněnosti.
A vzpomínal na uplynulé léto, jak plynulo v toku času nazpět, jak potkal svého prvního hada, jak se dotýkal jeho kůže, vzpomínal jak se schovával v lesích a porostech, jak se stal šedým vlkem a jak po sobě zanechával vlčí stopy ve sněhu.
Bylo to přesně před rokem.
Nechával otevřené dveře a oči, aby k němu vedla cesta, aby se neztratil, aby energie proudila, byl tichý a otevřený a usínal ve tmě a naslouchal ševelení listů a šepotu andělů. A pak na břehu jezera objevil hnízda černých hadů, kteří se skrývali v zpráchnivělých pařezech a vylézali do úplňku, aby se jejich temná kůže třpytila v bílém mléčném svitu Měsíce a ráno se proplétali a zaplétali v kopulujících a vybuchujících koulích a stočení do klubíček se nechali pozorovat. Promlouvali.
Zhluboka se nadechl a vykročil.
Děkuju Igorovi, úplněk v Kozorohu, léto 2020
Komentáře (0)
Doporučit
TiskKomentáře
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.