ještě spíš
pod přísným dohledem vesmíru
když dávám dobrou noc
liškám; bohapustě
sním o severu
s neskutečnou křehkostí
v očích
proto mám na polštáři
tři peříčka
k přeskočení
co tíží mne
pro plot
ráno přichází
stále stejnou mříží
krajiny
nikoho
pokaždé o léto; dřív
než se mi rozevře srdce novým
pavím chvostem
co nikomu
nepatří
Tajuplná, krásná, posmutnělá, tak na mě Tvá báseň působí, milá Vojtěško, děkuji za ni, ráda jsem četla.
06.07.2020 18:28:59 | Helen Zaurak