Dětem

Každému z nás, dal čas pár krás,
Tak proč je ho málo a krátí se v nás?

Jak dětské oči září pod nebem plným hvězd
A do růžových tváří se vkrádá někdy stesk,
Mně hřeje teplo dlaní, když v náručí se stulí
A pořád se jen ptají „ Mámo, kam jdeš dnes?“

Jak těžké je říct, že tíží mě zvěst,
Že děti rostou, jsou větší než pěst,
Mámo mi říkaj, ještě snad chvíli,
Mám je tak ráda, proč čas mne míjí

Na zdi fotky dětí jsou,
Měla jsem vědět, že vyrostou,
Že zrcadlo pravdu ukáže jednou,
Mou tvář a na ní vrásku něžnou?
Není čas se dívat, jak motýlek letí,
Mění nás,když kolem vteřiny běží

Oheň ve mně pálí, sžírá mně dost,
Když hlavy své sklání, mít tak tu moc
Chtěla jsem víc než lásku jim dát,
Teď život mnou cloumá, snad umím jen brát