popeliště
popeliště
ztrácím se v dovětcích
a v obdobích
odkleplý popel
a nebo starý sníh;
rozechvělý vzduch
připomíná léto
horoucí
tetelení nad krajinou
i ve větách
je mávnutí proutku
perutí
a už nejsme;
snad po nás
zvážní alespoň
smích
a ty
naposled
uprostřed cesty
sám mezi prvním a druhým lesem
se zničeho nic ohlédneš
Komentáře (3)
Komentujících (3)
Doporučit
TiskKomentáře
líbí se mi poslední dva řádky, moc
09.07.2020 17:26:37 | Philogyny
Smích by už neměl převlékat rty... tedy, myslím si to. A ohlédnutí samochodce na cestě - hezky vyjádřené. Pěkná chvilka u Tebe ...těško
06.07.2020 23:07:06 | šerý