Jako krysa

Plížil se v temných koutech
odranec v kovových poutech:
Lidi naň plivali a lhostejní šli dál.

Bez koruny a v kapsách sta děr,
jak plískanice v listech prázdných děl:
Ploužil se v nedopalcích s maskou krysí král.

Orodovat za padlou krysu,
vycídit ránu plnou hnisu:
Milovat a nenávidět, přesto spávat při krajnici.

Sune se krysa holá,
teskným šeptem v dálavu volá:
Neslyšena, ostatním se hnusí a svého stínu se štítí.