Nejsi tady...

Smutno je mi, tolik mi scházíš,
dívám se ke dveřím, nepřicházíš.
Ani z okna vyhlížet tě nesmím,
proč po tobě tak silně teskním.

Jednoduchá odpověď, lásky je to vina,
svírá srdce, mačká, jak hrozen vína.
Však z hroznů teče sladká šťáva,
kdežto, mě trpce chutná vše, hned z rána.

Bez tebe se dny strašně vlečou,
večer mi na polštář slzy horké tečou.
Nemůžu spát a nejde mi snít,
když s tebou nemohu a nesmím být.

Stačilo by slyšet tvůj hlas, jediné slovo,
vím, že nezažili jsme spolu mnoho.
Ale o to intenzivnější se mi chvíle zdají,
kdy ruce se spojí a dech se nám tají.

Chybíš mi, nesmím být s tebou,
slzy mám v očích a ruce mi zebou.
Scházíš mi moc, tvoje laskavost,
teď jen smutek je v mé duši host.

Vidím tvé oči, provází mě celý den,
po tvých ústech prahnu jen.
Hoří mi tváře, když si vzpomenu,
díky tvým rtům, tělo v jednom plamenu.

Kdy skončí tahle trýznivá muka,
proč nehladí mě po těle tvá ruka.
Kam poděl se smích, který zvoní,
pro lásku, jen a jen pro ni.

Málo nám času, málo nám dal,
proč nás do pasti, jak při lovu hnal.
Teď má snad radost z bolesti naší,
zničit naši lásku se nejspíš snaží…