Erit Lux

Erit Lux
#chrámsvatéolgy #otecMetoděj

A mluvili jsem v tichosti a věčnosti, v posvátné a liturgické nehybnosti a kolem se vznášely atomy a molekuly a ještě výš byly hvězdy a hvězdopravci tlumočili co nám vzkazují. A lvi řvali v říji svým zlatým hlasem a doprovázeli nás a stáli vlevo i napravo, hřívy jim vlály v ohnivém Slunci v tepotu dunících zvonů a plápolajících ohňů a světýlek voskových svíček v oblacích kouřových a vonných stop nanebevzetí.

Díval jsem se na křížový ostatkář a na všechny ty božské výjevy a zázraky a poslouchal slova o cestě, o přijímání a odevzdávání se, o pohybu a o plynutí v čase, o pravidelně přicházejících vlnách změn ve vlnolamech lidskýho šílenství, o bouření v duších a slyšel jsem slova o prolínání se a vzlínání ve víře. Hořel jsem s křídly na rukou, zvedal se ze země, vzlétal a odlétal, byla to čistočistá naděje.

Byla to skutečnost.

A tak kráčím dál v oblacích a v mračnech, v houfech a v hejnech černých havranů, kteří na mě pokřikují mechanickými hlasy, když kráčím podél kukuřičných polí, pot mi stéká po zádech pod tíhou mého kříže, zvedám ho výš a výš, až do oblak, abych se dotknul nebe a Tebe a toho posvátného v nás.

Hořím a žiju v atomické autenticitě čirého a čistého bytí uvězněn na nějakou chvíli v časoprostoru.


Ve světle, léto 2020