••••••
Tuším
Dvě slunce
vcházet do dveří
A šepot snu
po tváři jak
pavoučí pápěří,
Jen
— přelétavý strach -
Trnu a nevěřím
•
•
Sedřená kolena
z klečení v bezmoci
Že tolik jsem doufala
jen svléci se
z Lží
•
•
Přihořívám
Nehořím
Pálí mě oči
Přistěhovalá touha a
Černé vlasy, mlčící
cizí řečí
Svět zas jde
Jinam
A tma
Od hlavy k patě
navěky zůstává věrná
Jedinému příjmení
Ano, bývalo i daleko více
Zla
—krom formy se však nemění
Vůbec Nic
To Jen ta pachuť
po Bytí
Jak na jazyku
Reziví
Tak kdo a jak
Teď Poví mi
Co je mi do chuti
Když
Třebaže nemám ponětí
Nemám zájem.
———