Dav

Srdce ztichlo - praskla žíla,
mnoho rukou hrdla svírá,
na duši je černá díra
a brána se uzavírá.

Srdce ztichlo - praskla žíla,
kdosi se ze země sbírá,
opouští ho všechna síla,
všechna ctnost a všechna víra.
Velký člověk pad ku zemi,
malostí byl poražený,
když to vidím zvláštně je mi,
tak tu stojím zaražený.

Jak když pěšcem vezmeš dámu
- dávno ztratil vlastní hlavu
a černý hlas zašeptá mu:
Spoléhej na sílu davu!
Jako smečka stepních vlků,
kousnou, když jim podáš ruku,
smíš patřit do toho shluku,
smíš být jedním členem pluku.

Dav má sílu početnosti,
nepleť si to s počestností,
když pán smečce hází kosti,
nedbá se na osobnosti.

Tak nechtěj být osobitý
a nenech se řídit city,
nebo budeš davem bitý,
nic nezmůžou tvoje štíty,
proti bandě trpaslíků,
co tě kopou do kotníků,
sem tam škodí podle zvyku,
občas shání spásu v křiku.

Průměrnost je znakem lidu,
nevybočuj a jsi v klidu,
jinak poznáš trpkou bídu,
propadneš na nižší třídu.
Pravda malí podlí skřeti
snáz se schovaj v lidské změti,
jsou jako hromada smetí,
stále lační po oběti.
Málokdo se s tímhle smíří,
tak revoltu v lidu zvíří,
dav má ovšem ocas štíří
a na obry líp se míří!

Všichni jsme takoví
- chytří když o nic nejde.
Palice makový
odvaha rychle přejde.
Taková je šablona dnešních lidí,
takový je dnešní průměrný muž.
Já mu tu průměrnost nezávidím,
jsi členem smečky a tak ji služ!