Honour & Purity 2 - Blizzard in May

Tiše jen zírám co vůkol v světě probíhá,
kterak zlatého věku slunce za obzor zabíhá.
Přízračná zkáza se vůkol blíží,
smutně jen oči mé na to shlíží.

Když děti se k mdlobám propíjejí,
hřeby v svou rakev zatloukají.
Nevázaní ve svém smutném veselí,
sebeúcta se ctí kamsi zmizely.

Do kulturního rozkladu svět náš spěje,
intolerance a nemorality píseň pěje.
Jaký to asi bude svět,
Kde denním zákonem „pod párou“ někoho „ojet“?

Z časopisů texty radí:
„In je kdo k postelovým turistům se řadí!“
U mnohých pak zřejmé že autoři věděli,
méně jak třináctkám radí jak chovat se v posteli.

Možná jsem na tuto dobu přílišný puritán,
však byl jsem tak intelektem i prostředím zformován.
Přesto chápu že kdo do široka příliš nehledí,
v dav „moderní“ se snadno přiřadí.

Však v srdci bolí mne velice,
vidíc jak loutko-lidé bezmyšlenkovitě k*r*í se.
Jakou chce takový svět cestou jít,
když čest relativní hodnotou zdá se být?

Zdrogování i lásky na jednu noc,
nemoci světa jenž němě křičí o pomoc.
Bude v něm ještě místo pro lidi se ctí ,
či výsadní pozici zaujmou schopní plazi?

Je snad toto plán Dítek Sionu?
Nechat nás podlehnout „okamžité“ kultury tumoru?
Vždyť to jsou oni kdo ten mor šíří!
Médií nitky do Izraele skrytě míří...