Viděla jsem už
mnoho poklon lásce
slyšela zvonit
nesčetně ód
a četla stohy řádků
které posvětil Amorův šíp
Vím, co nás čeká
zítra a pozítří
a taky za týden
až hvězdy zajitří
se dalším ránem
a zbude z nich
jen čisté letní nebe
Miluji a vlastně nevím
jestli sebe, tebe, je
nebo nás všechny
ty známé i neznámé
pasažéry na cestě
do stanice budoucí
Vím, že letní lásky
rozsvěcují naše nebe
od teď už napořád
a že naše srdce
jsou zase klidná a čistá
jako jezerní hladina
chvíli po svítání
Jsem šťastná
za to, že vím, že obě víme
kým jsme a budeme
kdo k nám patří a kdo ne
a že konečně se blíží
pomalými kroky naše zima
Ta, po které už nic
nikdy nevrátí se zpátky
a všechno se v ní rozzáří
jako křišťálový dotek
na lehkých křivkách
každé sněžné vločky
kterou potkáme
A tak píši nové řádky
naší životní lásky
našeho osudu
které chápame jen my
a těch pár vyvolených
co nám zkříží cestu
Ta je moc hezká Danael,láska je věcí...těch dvou..odevzdání, co jeden druhému dává s upřímnou pokorou a touha, která se probudila, je nádherná a nepřekonatelná. *ST ;-)
05.08.2020 07:31:38 | jenommarie
Moc povedené. Cítím nenaplnění nebo možná přesycení, ale každopádně smíření se s nadějí a to je fajn
05.08.2020 06:38:45 | petrzal