Vesmír bezedný a hvězdy, vždy každému nepoví. Ztráty času na vůz naložit si. Dospět vzpomínkou zpět, až tam, kdy jsme k sobě patřili.
Prosévat významy... a hle. Paralela jinotaje, když si se čtenářem hraje. To je výborná práce, básníku.
11.08.2020 23:31:32 | šerý
tak dlouho se ptáme hvězd rozkvetlého nebe až nás oj Velkého Vozu praští do hlavy a hned na to nás přejede tichounce Vůz Malý a my prozřeme!!!!!* ST* :-D*
11.08.2020 19:14:00 | Frr
Krásný paradox lásky, raději se neptát...
11.08.2020 12:29:45 | Vivien
Milá Vivi,
děkuji za zastavení a komentář, ale především se omlouvám za prodlení k tvým pochybnostem nad mým komentářem k tvému dílu "Souznění".
Ano, hudba ve sporu s větrem ...dramatičnost situace vzniká právě ze sporu.
A souznění beru jako poetickou metaforu na hraně mezi sporem. Tato moje úvaha však nijak nesnižuje příjemný pocit z tvého velmi působivého díla.
Rád si zase přečtu další.
Jiří
11.08.2020 12:40:30 | JC senior
Milý Jiří, není se zač omlouvat. Mé "raději se neptát" směřovalo ke Tvé dnešní básni Něco chybí, kdy jsem si spíše tak sama pro sebe tiše povzdechla, že ano, někdy raději nechtít vysvětlení, že i když Velký vůz obráceně, svět je (nejen v lásce) v pořádku. Navíc, o tom ví své hvězdáři a astrologie. Pakliže ti můj komentář vyvolal vzpomínku na mé "ptaní se" k SOUZNĚNÍ, je to milé, vlastně spontánní příklad hravosti slov. Tedy velmi děkuji za tvou úvahu i za to, že nahlédls do mého "okénka", toho si považuji. Přeji pěkné dny, Vivien.
11.08.2020 14:18:23 | Vivien
moc hezky napsáno
11.08.2020 12:09:22 | kiriekrelion