V jsoucnu

V jsoucnu
#nadosah

Jen jemné klopýtání a klopotání přes cestičky k vrcholkům hor, prodírání se prostorem a všemi těmi vzdušnými víry a skulinkami mezi atomy a molekulami, naslouchání řeči dravců ve vzdálených obzorech. Cesta tišinou a úpěnlivé napínání pozornosti k centru bytí, k tomu hlubokému v nás, k tomu probublávajícímu krví a Higgsovými bosony.

Zachytit plující obrazy moře a duše v nečekaných a nahých tvarech a patvarech, v rodícím se něžném úsvitu zrození a dotýkat se sebe, Tebe, Boha nebo něčeho jiného. Pozorovat a plynout v úsvitu mezi korunami mohutných stromů a strojů, které přinášejí poznání z hlubin vesmíru. Usebrat se k spánku a spát a ležet se zavřenýma očima a poslouchat jemné krupobití zvuků přicházejících zpoza světa.

Být na cestě a žít s pokorou a s jemností ke všemu kolem nás a v nás.


Děkuji Snovému poutníkovi ve mě.
Pozdní léto 2020