Ukážu ti nejtemnější květinu...
Ukážu ti nejtemnější květinu...
Komentáře (4)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
zrovna včera jsem si říkal, kde je ti konec a ty stojíš u zdi! jádro se mi zdá dobré, myšlenku jsem si po svém pobral. černý text, co mi roztrhaně ukázal sebe, co jsem byl, co jsem v "teď" - proto se mi asi nejvíc ze všeho líbí třetí strofa, její konec. nad formou jsem trochu v rozpacích, je až moc černá (můj dojem i problém), chci text trochu převrátit, rozfoukat a pak znovu poskládat v důmyslném pořadí, kterému sice nebudu rozumět, ale zjemní mě. zkusím se stavit zítra (pokud tu ještě bude) a přečíst znovu.
rozhodně díky za sdílení, po dlouhé době jsem se zde i zamyslel
a ještě na okraj, když jsme u toho promítání na zeď, viděl jsi Zrcadlo od A. Tarkovského? pokud ne, vřele doporučuji. tento tvůj text mi ho myšlenkou odrazil
18.08.2020 17:23:53 | MLADÝ BÁSNÍK
Přesně tak, nikam teď moc nevylézám, čekám a hledám ty správně dlouhé zdi. Přebírám se ve stínech, třídím a nebojím se vyčleňovat. Někdy dokonce určité stíny, které mě inspirují, nechám zmizet stejně snadno jako přišly. Odradí mě jejich počáteční hloubka barevného tónu, která je tak výrazná, že se s ní nedokážu po zbytek času vypořádat.
Moc Ti děkuju za komentář, jsem rád, že mě máš v paměti, jako bych cítil, že máš ve mě jakousi naději. Jestli je to pravda, to se možná nedozvím, ale lhal bych, kdybych tvrdil, že mě to nepohání.
Zrcadlo od Tarkovského jsem neviděl, ale určitě se na to podívám, děkuju za tip!
19.08.2020 20:23:57 | Náladový básník