hvězdy panoramaticky plynuly
jejich třpyt působil
jako záchvěvy jediného těla
řízeného společným pulsem
majestátnost noční oblohy
působila přízračně
na kopci stála žena
vnitřně odlišná
od ostatních lidí
pohroužena ve své sny
co sny navždy zůstanou
nedosažitelné
neuvěřitelně vzdálené
tak jako perseidy
jež právě padají
Souhlasím s Frr :-)) Tak nějak se mě vnitřně dotkla...! :-) Děkuji, Andílku :-) ST*
20.08.2020 18:01:10 | Majda
Andělinko vítej opět na Literu...báseň Tvá je podmanivá až k zajíknutí*
ST* :-D*
19.08.2020 11:42:48 | Frr
Však i hvězdy můžou změnit směr svého dopadu,
až na místo k těm vytouženým snům,
pak náruč pevně obejme tu ženu,
co se cítí tolik odlišně. *ST ;-)
18.08.2020 23:27:48 | jenommarie
Teď už padají jen odpadky z oken :o)
Tahle poezie ve mně hned evokovala toto ... https://www.youtube.com/watch?v=1RADjjMzxEo
18.08.2020 22:29:11 | Crazymike
Ještě je uvidím? :)
18.08.2020 22:18:39 | Dreamy
Nevím Dreamy....já v to doufala...leč Bůh tomu chtěl jinak. A tak už se jen dívám...nepřeji si nic. Nemoc lásky v pozdním věku je ta nejšílenější věc co existuje. Obzvláště neopětovaná...byla jsem na kolenou. Chtěla jsem..toužila vstát! Ne. Sražena jsem do prachu bezcitnosti...a už nevstávám...Tobě ze srdce přeji, abys je viděla a co si přeješ se vyplnilo...
23.08.2020 06:54:54 | Anděl