sucho až deštivo

Smutek smytý deštěm a spláchnutý do kanálu čpí tam někde v podzemí
zarůstá chlad do srdcí ale i touha přestat se bát
ať život jde či běží štěstí za sebou nenechává
musíš být dost rychlý abys alespoň viděl jak ti z dálky mává

nechci být ničí svědomí ani svoje stačí mi vědomí že skončily všechny boje
jak dlouho člověk na dně vydrží
nesmím se dívat dolu nahoře mám slunce déšť i duhu
a pod tím obloučkem z barev se lidi chytají jeden druhého jak hovínko košile
nic není věčné ani pod ani nad

vlny spolupracují jedna po druhé mě na útes hází něco mi schází
čas mě bude pořád někam hnát

až budu pěnou budu tichá jak myš
víš že jsem ženou v který se zatím bouře prohání
víš že jsem selhání

žíla co mi vyskočila na čele se tváří staře a hlavně dospěle
někdy si lidé nestihnou všechno říct
tady už nejsi to co jsi cítila se dere do mého srdce jako láska

tak kde jinde bys mohla být když cítím jak mě máš ráda
nakonec nemusím říkat nic protože tys věděla mnohem víc