Má zahrada

zahrada plná sedmikrásek
je jako v krásném snění
a zoufalý vnitřní hlásek
upadá v zapomnění

po těle běhal jako jinovatka
však ledy rázem roztají
a můry a smích zlého spratka
se vzlykáním zmírají

já směji se jim z plných plic
už nemusím je snášet
a nebudu už nikdy víc
svou jiskru v sobě zhášet

z té zahrady se nechci vracet
snad postavím si tady dům
a začnu suché stromy kácet
dám průchod teplým paprskům

jen ten svůj život prostě žít
jen nechat volně plynout
po nerovné cestě snáz jít
a s přírodou chci splynout+