ve slastném obležení pokosené trávy
mají dosud půlnoc nenechavé vrány
slunko je jak démant v azuru
na odiv vystavuje svou zlatistou glazúru
ráno mi klepe na čelo
tak už se prober ty leklá nádhero!
medem léta sjetá obézní včelo...
Jsem také nenechavka vrána a přehrabuji, vyzobám.
A z posledního verše jsem v širokém bezva-úsměvu, jak po velkém suchém štaprleti anglického humoru. Vždy mě něčím dostaneš...
Pomněl jsem se*
06.09.2020 14:31:20 | šerý
:D musí se kolikrát člověk pošťouchnout..a pak se očičko po očičku..pohled ke sluníčku a ono to půjde;)** *Frráčku pěknou neděli TI přeji
06.09.2020 10:29:48 | jenommarie
přeji Ti neděli jak lahodný fíček..slunnou zář do Tvých ženodívčích líček,
milá /vice/ Maru :-D***
06.09.2020 10:36:09 | Frr