Strach

Někde mezi životem a nocí

kráčí v plášti z vraních per

Doprovázen děsivou bezmocí

pohled jako osten ker

Někde mezi propastí a dnem

spoutaného drží mě v šachu

Křičí: těš se brzo už spadnem...

Nedokážu vzdorovat strachu

Někde mezi kdyby a možná

pro mě ještě naděje

To jsou jen tvá přání zbožná!

Krutě se mi vysměje

Někde mezi... běž s tím už do prdele

Jaké květy jen chtěl by jsi

aby kvetly na tak suchém keři?

Uznej jak se máš teď skvěle

stačí:

poslouchat

ustoupit

nedívat se do očí

slepě věřit...

Uznávám