Kopretiny
Kopretiny pole lámou
Cítím po nich vůni známou
Když květy lásku orosí
A jindy rázně ji zkosí
Proč muž nedá mi květiny
Proč činí to jiné jiný
Proč sladkost medu
V průběhu času
Mění se v cukernatou krásu
Proč sama jsem jen ve svém snění
Proč nepříjemné je mi bdění
Proč beznaděj mě sužuje
A lásku mou ukrajuje?
Proč mizí láska,
Kvůli květinám?
Kvůli tomu,
Že je sama sobě dám?
Proč nic od Tebe nedostávám,
Proč se toho sama vzdávám?
Proč mi přesto nestačí
Láska jak na pekáči
Na podnose zlaceném
V bytečku vyměřeném?
Proč Tvá blízkost, již jsem tak chtěla,
Je vše co mám –
Snad víc jsem chtěla?
Sama bych se teď ptát měla,
Vždyť mám vše, co vždy jsem chtěla!
Mám Tě ve své blízkosti,
Dřív říkala jsem, že to stačí…
Teď je mi však nezájem Tvůj
Spíš než k smíchu
- ano, k pláči.
Komentáře (2)
Komentujících (2)